Propojení e-shopu je moje hobby. Pracuji ve Weboně, a mojí vášní je automatizace, efektivita, propojování systémů a smysluplná práce. Na následujících řádcích bych se s vámi rád podělil o to, jak přistupujeme k propojování e-shopů a informačních systémů – propojujeme samozřejmě i weby a portály.

Máte e-shop a informační systém? A mohl bych ho vidět?

Pokud to myslíte s prodejem zboží skutečně vážně, máte nějaký informační systém a řešíte skladové hospodářství. Vystavovat faktury ručně na papír, řešit příjemky a výdejky v Excelu, hroutit se ve skladu při vybavování objednávky a hledání skladových míst, to skutečně není to pravé ořechové. A pokud chcete v dnešním světě prodeje uspět, máte určitě e-shop.

Nemáte e-shop? Nemáte informační systém? Nebo máte jen jedno? A není vám to jedno? Tak čtěte dál!

Efektivita práce se dnes skloňuje na každém rohu. A pokud máte výše zmíněný e-shop a k tomu informační systém, zbývá je už jen realizovat propojení e-shopu s informačním systémem.

Propojení nemusí být zpočátku nijak složité

V první fázi nemusí jít o nijak složité propojení, kde budete řešit veškeré agendy – každému ušetří čas a práci něco jiného. Pokud máte omezené množství zboží a často měníte stavy skladů a ceny, budete chtít pravděpodobně aktualizovat ceny a sklady z informačního systému do e-shopu. Pokud vám denně chodí alespoň dvě objednávky, nebudete je chtít nikde přepisovat, ale pomůže vám, když se přenesou přímo do informačního systému, kde se odběratel založí v adresáři, založí se vám objednávka a vy ji pouze vytisknete, vyexpedujete, vytvoříte fakturu, na e-shop se přenese informace o změně stavu, zákazníkovi přijde e-mail o expedici, v e-mailu nebo v klientské zóně si stáhne fakturu…

Zní vám to jako sci-fi? Žádný strach, vše z výše uvedeného je možné.

Ideální stav vlastně nastává ve chvíli, kdy nemusíte vůbec nic řešit v e-shopu, ale ovládáte svoje produkty a objednávky z informačního systému. Zkušení již vědí, že ideální to je pouze v laboratorních podmínkách, a tak je praxe mnohdy jiná. Důležité je, aby byl informační systém připravený na komunikaci s okolím. Musí umět například generovat výstupní a zpracovávat vstupní soubory, nebo mít API, přes které je možné vše ovládat, či v nejhorším případě umožnit přímý přístup do databáze, nad kterou pak lze ze strany e-shopu provádět potřebné operace. Existují však i takové systémy, které toto neumožňují. Buď jsou staré, ale stále vyhovují svým účelům, a nebo jejich autoři nikdy nepovažovali za potřebné, aby takovou funkčností disponovaly.

S jakými systémy máme zkušenost?

Za těch více jak 20 let, co se pohybuji kolem tvorby webů, e-shopů a systémů, jsem posbíral mnoho zkušeností s integracemi.

Nejvíce však s následujícími informačními systémy – výčet není kompletní, protože existuje i mnoho dalších systémů, které mi prošly pod rukama, ale tyto považuji za nejdůležitější:

• STORMWARE POHODA – všechny verze
• HELIOS Red
• HELIOS Orange
• HELIOS Easy
• HELIOS Green
• PREMIER System
• Ježek SW Duel
• ABRA Gen

Propojíme cokoliv, co komunikuje s okolím

Díky nabytým zkušenostem jsme ve Weboně schopní navrhnout, připravit a ve finále zrealizovat propojení s libovolným informačním systémem.

Jak probíhá propojení – od specifikace k realizaci

Základem úspěchu je vždy spolupráce všech zúčastněných stran, které jsou zpravidla tři – může jich být klidně více, vše záleží na okolnostech. Budeme-li uvažovat tři, jedná se o zástupce zákazníka, zástupce implementátora informačního systému a dodavatele. Aby bylo propojení efektivní a smysluplné, je vždy potřeba kvalitní zadání. Zástupce zákazníka musí dobře znát procesy ve firmě, které jsou přímo spjaté s objednávkami a sklady.

Na několika úvodních schůzkách dáme společně dohromady zadání, tedy co a jak budeme přenášet, jak se má co chovat, z jakého pole v informačním systému se mají brát které hodnoty, jaké budou stavy objednávek, co se zákazníky, jestli je zakládat do adresáře, či nikoliv apod. Poté zjistíme standardní možnosti informačního systému a pokud potřebujeme něco nestandardního vstoupí do hry zástupce implementátora informačního systému. Dost často jsou v informačních systémech nějaké úpravy přímo na míru, se kterými ale standardizované API nepočítá, a tak je potřeba i úprava na této straně.

Když je hotové zadání

Ve chvíli, kdy máme jasně hotové zadání, kde je popsáno jak se propojení bude chovat, jaké agendy budeme přenášet, jak často se budou přenosy spouštět, můžeme přejít do fáze analýzy. Výstupem analýzy na základě zadání je pak přesný časový odhad prací, cena a samozřejmě termín, kdy budou práce hotové. Vývoj probíhá buď agilně, nebo metodou watterfall – někteří klienti nejsou na agilní vývoj připraveni, a proto se vždy snažíme v tomto ohledu přizpůsobit.

Zadání, my mu říkáme specifikace, popisuje vlastně CO budeme přenášet, analýza pak definuje JAK to budeme přenášet, CO to bude stát a KDY to bude hotové.

Základem úspěchu je aktivní zapojení všech zúčastněných stran, zejména však zákazníka – my máme sice mnohaleté zkušenosti, ale nejvíce procesy ve své firmě zná klient. Můžeme poradit, konzultovat, ale potřebujeme vědět vše, co se objednávkového procesu týká. Dost často se proto u klienta přímo chodíme dívat do skladu, bavíme se s lidmi co mají přijetí a expedici zakázek na starosti a koukáme jim přes rameno. U toho jim pokládáme pro ně triviální, ale pro nás zásadní, dotazy, aby byl výsledek dle jejich představ a šetřil čas a prostředky, ne naopak.

Protože se specializujeme na e-shopy založené na WordPressu s pluginem WooCommerce, vyvinuli jsme si vlastní řešení, které nazýváme Webona Woo Connector, které efektivně využívá a rozšiřuje WooCommerce API.

Máte zájem na propojení vašeho e-shopu a informačního systému? Neváhejte nás kontaktovat.

The post Propojení e-shopu s informačním systémem appeared first on Tomáš Kavalek.

Již poněkolikáté jsem se potkal na Internetu s následujícím obrázkem – těžko odkázat nějaký relevantní zdroj, když to sdílí mnoho lidí, tak aspoň na zdroj, odkud jsem si vypůjčil obrázek já.

A dnes nastal přesně ten okamžik, kdy mi to došlo. Možná je to symbolické, že to je právě jeden den před mými 36. narozeninami, a že jsem to třeba stihl v první polovině života, a tu druhou prožiji v necholerické pohodě – což je pro mě osobně vcelku výzva.

Proč jsme vlastně naštvaní, ničíme se naštvaností a šíříme negativní náladu po celém svém okolí? Vždyť to je vlastně zbytečné. Ta naštvanost a ta špatná nálada přeci nijak nezmění k lepšímu ten stav, který už nastal, ba naopak – je to mnohdy ještě horší. Jasně! Nejde to aplikovat na všechny životní události. Určitě vás už napadají nějaké bizarní příklady – třeba když někdo umře. To by asi bylo hloupé běhat po místnosti, smát se a říkat, že jsem rád, protože by umřel, i kdybych nebyl.

Ale zkuste se nad některými svými postoji zamyslet, a dříve než se naštvete, tak si položte rychlou otázku, jestli je skutečně potřeba, abyste byli naštvaní – nakonec zjistíte, že v 80 % případů jste naštvaní zcela zbytečně, kazíte si náladu. A pokud to je třeba jen špatný den v práci, tak tím, že jste naštvaní, naštvete i několik slabších kolegů (kteří tomu neumí odolat), a když přijdete domů, tak ještě manželku, partnerku apod. Vlastně se z toho může stát taková zbytečná řetězová reakce. No neštve vás to?

Já budu rád, že vás to už nebude štvát, a začnete brát i nepříjemné věci s úsměvem. Aby bylo vše ještě lepší, tak se zamyslete nad tím, jestli se staráte o to, co vám funguje, a řešíte, co nefunguje. Dost často totiž věci, které fungují, vůbec nekontrolujeme, a necháváme je fungovat, až nás pak překvapí, když fungovat přestanou. A jestli jste ve stresu a naštvaní, že nestíháte efektivně práci, tak si můžete přečíst článek, jak být více efektivní.

The post Odolávejte nepříjemným situacím s úsměvem appeared first on Tomáš Kavalek.

Na počátku se může zdát, že vámi řešený problém je skutečně jednoduchý. V duchu všech moderních principů do toho vlétnete, např. ve stylu MVP, jen si to vysvětlíte trošku po svém, a pak to skončí katastrofou. Analýza je potřeba.

Je dobré jít s dobou, sledovat moderní trendy a pracovat na sobě. Musíme však zůstat nohami na zemi.

Včera jsem si při řešení zajímavé diskuze vzpomněl na následující video, kterým bych svých pár možná zbytečných vět výše uzavřel – hovoří za vše.

A někteří vývojáři by si řekli „Práce s časem, na tom nic není.“

Analýza problému práce s časem a časovými zónami

The post Nepodceňujte analýzu – problém časových pásem appeared first on Tomáš Kavalek.

Tracy je výborně konfigurovatelná knihovna, a ve spojení s Nette to je znát ještě více. Pokud Tracy zachytí PHP chybu, vygeneruje známý výstup. Do tohoto místa to je určitě známá skutečnost pro všechny, kteří Tracy používají. Málo známé je však mapování cest.

Tracy vypíše v podstatě výborně zpracovaný stacktrace, kde jsou odkazy na jednotlivé soubory. Ve výchozím nastavení je využito protokolu editor://. O tom, jak vše nastavit psal Štěpán Svoboda už před 6 lety. Příliš se toho nezměnilo, i když, teď už to můžeme psát v NEONu.

V mém případě například takto, používám PhpStorm:

tracy:
  editor: 'phpstorm://open?file=%file&line=%line'

Co ale dělat v případě, že vše běží např. ve Vagrantu, a cesty k souborům jsou jiné? V Tracy je od verze 2.4 možné používat editorMapping – očekáváno je pole, pomocí kterého lze nahradit části cesty v proměnné %file% (vše pak zpracuje funkce strtr()).

U mě to vypadá např. takto:

tracy:
  editor: 'phpstorm://open?file=%file&line=%line'
  editorMapping:
    /var/www: '/www/vagrant/'

Měl jsem s tím trošku problémy, a musel jsem udělat drobnou úpravu, která čeká na merge. Kdo nechce čekat, tak stačí upravit composer.json:

"repositories": [
  {
    "type": "git",
    "url": "https://github.com/tomaskavalek/tracy"
  }
],

Díky tomuto je použití Tracy zcela geniální Všechno funguje skvěle, pokud vše nechcípne na Fatalu, pak se použije výchozí nastavení Tracy – protokol editor:// a prázdné mapování.

The post Nette + Tracy + dobrá konfigurace = spokojený vývojář appeared first on Tomáš Kavalek.

Dlouhou dobu jsem se potýkal s nefunkční administrací WordPressu v Safari, pak jsem to vyřešil. Potíže na Macu, a v Safari a Chrome na iPhone. Nepřikládal jsem tomu žádnou prioritu, obsah webu na mobilu neupravuji, a v Chrome na Macu to šlo v pořádku. Na Windows desktopu také, i ve Firefoxu

Včera nadešel ten čas, kdy už mě to fakt naštvalo a došla řada na vyřešení. Po chvilce debugování jsem zjistil, že pro Safari se vrací soubor load-script.php nulové délky – s hlavičkou 200 – buď to Safari z nějakého důvodu nezvládne, a nebo je nulový už ze serveru. Detaily jsem zatím nijak dál nezkoumal.

Řešení – nebo spíše workaround

Řešení je pro daný okamžik jednoduché – do wp-config.php stačí přidat následující řádek:

define('CONCATENATE_SCRIPTS', false);

Podle komentáře v script-loader.php to způsobí „disables compression and concatenation of scripts and CSS“.

Na návštěvnické části WordPressu mi to nevadí, protože tam používám jiné optimalizační pluginy, a v administraci jsem nezaznamenal výrazné zpomalení.

K problému se vrátím a chci ho vyřešit pořádně – ideálně zjistit přesnou příčinu a přispět přímo do repozitáře WordPressu.

The post Safari a chybějící CSS styly ve WordPress administraci appeared first on Tomáš Kavalek.

Nadpis může vyznít všelijak, význam má však jednoduchý a prostý – pečujte o to, co vám funguje. Mým cílem je poukázat zejména na problematiku při práci s lidmi. Pro snazší pochopení použiji příklad s automobilem, což může být některým bližší.

Pokud se v budeme starat jen o lidi, resp. věci, které nefungují – jsou rozbité – a nebudeme se starat o ty fungující, velmi pravděpodobně se nám stane, že budeme mít pocit, že pořád jen něco opravujeme, a vše nám málo vydrží.

Příklad s automobilem

Pokud nebudeme v autě pravidelně měnit olej – rozumějte starat se o něj – i když ho máme měnit jednou za 2 roky, resp. každých 15 000 km, tak nám velmi pravděpodobně vydrží klidně i 60 000 km. Vše bude fungovat jak má, a pak se zničehonic motor zadře – bez varování. Pravidelná výměna oleje by nás přišla na 1 hod času jednou za rok, a stála by cca 3 000 Kč. Oprava zadřeného motoru může stát klidně i 100 000 Kč a více (klidně i méně, záleží na typu auta a štěstí při zadření :-D). Někdy jsou investice do opravy tak vysoké, že se nevyplatí, a o naše oblíbené auto, které nám tak dlouho a hezky sloužilo, jsme přišli.

Auto sice fungovalo po celou tu dobu, ale kdybychom mu věnovali patřičnou péči, za „minimální“ peníze (v poměru opravy), vydrželo by mnohem déle.

Stejné to je u lidí – je potřeba se věnovat i těm, co se jeví jako ti, kteří nic nepotřebují a fungují skvěle. Podle mě je potřeba se jim věnovat, starat se o ně, mnohem více, než o ty, kteří nefungují. Protože pokud ztratíme ty, co nefungují, nic se nestane – lehce je nahradíme –, ale když ztratíme ty, na kterých to vše stálo, jen proto, že jsme se o ně nestarali, nahrazovat je budeme těžko.

Tady platí Paretův princip – 20 % lidí nám dělá 80 % výkonu. A proto se starejte o to, co funguje, a řešte to, co nefunguje – opravte, nebo vyměňte.

The post Starejte se o to, co funguje, řešte to, co nefunguje appeared first on Tomáš Kavalek.

Každý má jiné návyky, jak být v práci, a hlavně při práci efektivní. Různým lidem fungují různé postupy organizace dne. I ti, kterým to funguje nejlépe, ale každému jinak, by se klidně mezi sebou mohli pohádat, že ten druhý to dělá špatně. Ano, je tomu tak. Znám to z vlastní praxe – bohužel ale jen ze strany toho, který to údajně dělá špatně

Rád bych se podělil o způsoby, které mi fungují – nikomu je nenutím. Někdo se nad nimi může pousmát, jinému to zase třeba pomůže. Nepoužívám nic obecně osvědčeného, a nebo tom nevím, dělám si vše po svém – načerpal jsem esenci všeho, co jsem za život potkal a tak nějak si to upravil podle sebe. To je podle mého to nejlepší, co člověk může udělat – potkávat se s lidmi, technikami a postupy a čerpat z toho to nejlepší.

Celé bych to rozdělil na následující body, které postupně detailněji rozeberu, a které mi pomáhají „přežít“ den:

• ToDo
• Maily
• Nastavení mobilu a chytrých zařízení
• Soukromí
• Pomodoro
• Kalendář
• Nenechat se vyrušovat
• Ráno – kvalita celého dne
• Nestresovat se
• Ne

V některých částech se mohu opakovat, protože se navzájem vše velmi prolíná.

ToDo

K práci používám MacBook, takže v případě, že budu popisovat nástroje, budou pro OS X. Mám nainstalovanou aplikaci Things (zkoušel jsem i 2Do – z počátku mi přišla lepší, a možná i bude, ale nějak jsem neměl chuť přejít). Na to jednoduché, co nyní potřebuji, mi Things stačí. Na klávesovou zkratku Ctrl + Shift + Mezerník mám napojené rychlé přidávání poznámek do tzv. Inboxu.

To je pro mě sběrné místo, které následně třídím. Takže ve chvíli, kdy mě cokoliv napadne, ale nechci tomu věnovat více času – zpravidla jednu minutu – tak si to uložím formou poznámek do Things – do Inboxu. Nic víc s tím nedělám a většinou stačí pár slov.

Každý pracovní den mám v kalendáři opakující se událost od osmi do devíti hodin, kdy ToDo Inbox zpracovávám. Zpracovávání Inboxu pro mě znamená, že dělám následné kroky – tak, jak je v podstatě popsáno v GTD, ale opět po svém.

Občas se stane, že záznam smažu, protože při hlubším zamyšlení mi dojde, že to sice byl v daný okamžik prima nápad, ale je to blbost, nebo ztráta času. V lepším případě se jedná o dobrý nápad, ale není skutečně čas ho v brzké době řešit, k tomu slouží složka s významem Možná/Někdy. To procházím cca jednou za měsíc, a reviduji svoje rozhodnutí. Jestli už nadešel ten správný čas vytáhnout poznámku z Možná/Někdy a naplánovat ji, a nebo ji třeba smazat – i to se děje. Možná/Někdy nemůže být odpadiště nesplněných snů, přání a fňuků, ale je potřeba tento štítek brát vážně. A pokud je tu nějaký úkol moc dlouho, je dobré se nad jeho odstraněním zamyslet – a nebo ho posunout do Možná/Nikdy

Postupně jsem se tedy dostal k těm úkolů, se kterými chceme v Inboxu něco dělat. Další funkčnosti Things už nevyužívám – kde se dají úkoly přímo naplánovat na termín apod. Vše, co chci řešit, buď přesouvám do Next a nebo odstraním. Před tímto krokem je ale důležité činnost naplánovat. K tomuto účelu využívám Google kalendář – ten mám dostupný všude, ať jsem, kde jsem.

Tady už není asi moc co rozebírat a můžu přejít hned k příkladu.

Příklad

V průběhu porady jsem si udělal pomocí Things poznámku: „Prověřit nainstalované balíčky modulu XYZ na serveru“. Není to nic, co by až tak moc spěchalo, napadlo mě to při debatě na podobné téma, a nebylo potřeba, abych se tomu v rámci porady více věnoval. Kdybych to udělal, tak bych zbytečně zapojil dalších šest kolegů buď do diskuze, a nebo do sledování diskuze o něčem, čemu nerozumí, a zbytečně plýtval jejich čas.

Následující pracovní den ráno jsem poznámku objevil v Inboxu – slovo „objevil“ jsem použil zcela záměrně. Skutečně jsem tu poznámku objevil. Jak to myslím? Od chvíle, kdy jsem si zaspal poznámku do Things, jsem na ní nemyslel. Nebylo to potřeba, svou mysl jsem potřeboval směřovat a soustředit na jiné věci, než myslet celý den na to, že potřebuji prověřit nějaké balíčky. A teď ráno vidím svou poznámku – je to vlastně, jako kdyby mi někdo cizí dodal úkoly, které mám udělat, a do té doby jsem o nich nevěděl.

Každá činnost si vyžaduje v principu jediné – to hlavní – a tím je čas. Takže otevírám svůj kalendář a hledám vhodný prostor, kdy bych mohl tento úkol realizovat. I když vím, že mi činnost zabere cca 20 min plánuji si na to hodinový blok. Minimální blok je pro mě vždy hodina – ano, mám výjimky, kdy to je 30 min, ale skutečně výjimečně.

Nyní mám úkol naplánovaný a vím, že na jeho realizaci budu mít skutečně čas. I přes to, že odhaduji čas potřebný na realizaci třetinový, mám v kalendáři jednu hodinu. Hodí se to. Nikdy totiž nevím, kdy se mi postaví do cesty něco, nebo i někdo, s čím jsem nepočítal. V uspořený čas mohu dělat jiné věci, a nebo dříve věci na konkrétní den naplánované – pokud nevyžadují přesný čas.

Plánuji si tak, že mám vždy jeden hlavní úkol dne a tím začnu – proto je hlavní, musím ho za každou cenu udělat. Nelze ho odkládat a neměl by zpravidla zabrat více jak čtyři hodiny. Pokud se jedná o úkol na např. dvacet hodin, tak si ho rozdělím na pět dní. A to mám ještě takovou fintu. Na poslední den pracovního týdne (ne vždy to je pátek) si žádný hlavní úkol dne neplánuji. Už asi 9 let, co to takto dělám, se mi nestalo, že bych neměl poslední den v týdnu co na práci

Maily

Maily vybírám jen a pouze dvakrát denně. V kalendáři na to mám vymezený čas. Ráno v čase 7:00–7:30 a odpoledne 15:30–16:00. Pokud se někde zdržím, stát se to může, a k vybírání mailů se nedostanu – smůla. Vyberu je v následujícím „okně“. Může to znít hnusně a krutě, zejména pro odesílatele, ale chráním si tím zbytek naplánované části dne.

Dříve, když jste poslali dopis, tak šel třeba 5 dní k adresátovi, ten než se k němu dostal, trvalo to další den, pak napsat odpověď, další den, a pak zase 5 dní cesta zpátky. Po 12 dnech jste měli odpověď.

Jak to je dneska? Přijde mi mail. Za 15 minut mi dotyčný volá, že jsem mu ještě neodpověděl, jak si to představuji? A vy taky sedíte celý den u e-mailu a klikáte znuděně na „Odeslat a přijmout“, nebo mačkáte F5 v prohlížeči, a čekáte, až se objeví nový e-mail, abyste na něj mohli odpovědět? Já ne, mám lepší věci na práci. Co je ještě důležité – pokud na nějaký mail potřebuji více času, sesbírat podklady, zjistit informace od kolegy, apod., tak si z toho udělám klasický úkol. Na to nepotřebuji Inbox, ale v kalendáři si vyhradím třeba následující den hodinový (už víte proč hodinový) blok, ve kterém budu rozsáhlejší odpověď řešit. Jo, a ty maily, které nestihnu ve třiceti minutách vyřešit, řeším až v dalším kole – žádné přetahování naplánovaného času.

V čem je ještě výhoda odpovídání jednou, resp. dvakrát denně? Vcelku dost e-mailů má více příjemců, a z těch více příjemců je zpravidla pár takových, co sedí s tou F5 na prstě odpoví téměř okamžitě, a vlastně za vás. Cca 20 % e-mailů „se za mě vyřeší“ sama

E-maily, které vyřeším, si dávám do archivu – chci mít ideálně „inbox zero“. K čemu se nepotřebuji vracet, rovnou mažu.

Je těžké přesvědčit okolí a naladit je na moji vlnu, nicméně – u e-mailu lze nastavit příjemce, kopii a skrytou kopii. Tím si určuji pro sebe prioritu. Pokud jsem v příjemcích, věnuji se e-mailu velmi aktivně, pokud v kopii, je to pro mě ve významu na vědomi, a když ve skryté kopii, skoro to nečtu (pokud mě na to někdo jinak neupozorní, že mi poslal mail ve skryté kopii).

A co když mi uteče něco důležitého díky tomu, jak zpracovávám e-maily? To se nestane. Důležité věci vám dotyčný zavolá.

Nastavení mobilu a chytrých zařízení

Dneska má každý druhý chytrý mobil, možná už i každý první. Parafrázoval bych to spíše tak, že kdo je chytrý, nemá chytrý mobil. Jak toto vyřešit? Ideálně nemít v telefonu žádné aplikace. Ale to nejde, proto smartphone máme. Používám Google Mail a Google Calendar – to jen pro info. Nelze nastavit, kdy a jak se má pošta synchronizovat. Na MacBooku mám Airmail 2 – aplikaci klidně vypnu, aby mě maily nerušily. Naučil jsem se už notifikace nevnímat.

Na mobilu mám vypnuté veškeré zvuky, i vibrace. Svoje vyzvánění jsem neslyšel už roky. Telefon mi vibruje vlastně jen když mi přijde SMS, nebo mi někdo volá. Mám rád klid – ne aby mě nikdo nerušil, ale klid, abych nerušil svými zvuky okolí. Příchozí maily na mobilu ignoruji, ale klidně je v uvedený čas – viz výše – vyberu a zpracuji z mobilu. Je to jednoduché – mobil musí být mým pomocníkem, ne já jeho otrokem. Takže když něco chci, s jeho pomocí toho dosáhnu, ne že mě mobil nutí dělat co nechci.

Soukromí

Soukromí je základ. Ač mi to povaha mé práce úplně nedovoluje, i můj morální přístup, přeci jen jsem za své lidi a naše produkty zodpovědný, nemohu být úplně striktní a nedostupný.

Telefon se mi automaticky v deset hodin večer přepne do režimu nerušit, a z něho se dostane až v šest hodin ráno. To je sice téměř hodinu poté, co vstávám, ale určitě nechci řešit nějaké záležitosti u snídaně. Určití lidé se mi i přes režim nerušit dovolají, ale skutečně jich je málo – no, dovolají, telefon bude vibrovat, to je tak vše. A to jsem ještě hodný, kolega z práce si telefon na noc přepíná do režimu letadlo

Pomodoro

Pomodoro je výborná technika, která se hodí při realizaci složitých úkolů. Odpočívat je prostě potřeba. Existuje spousta aplikací – i do mobilu – pomocí kterých lze takto svůj čas řídit. Výborně o tom píše můj bývalý kolega Petr Nagy na svém blogu, a nejen to, je dokonce tvůrce online nástroje Tomatoid. Oboje doporučuji. Dělat na něčem náročném dvě hodiny v kuse může být skutečné peklo – zkuste to ale např. následovně (vypůjčeno od Petra):

• 25min (Práce)
• 5min (Pauza)
• 25min (Práce)
• 5min (Pauza)
• 25min (Práce)
• 5min (Pauza)
• 25min (Práce)
• 20min (Přestávka)
• 25min (Práce)

Hned jde vše lépe.

Kalendář

O kalendáři jsem se už zmínil v části ToDo a Maily. Takže už jen pro doplnění. Nechci z toho dělat odstrašující případ, ale hrubě řečeno, co nemám v kalendáři, to nedělám. Je to skutečně hodně přísně popsané. Musím být značně flexibilní, a zároveň striktní na svůj plán dne. To je hodně složitá kombinace. Když vím, že bych někde měl být třeba celý den k dispozici, protože může někdo přijít na konzultaci, ale nemusí, nebojím se dát si na celý den blok konzultací. Mám tím splněný závazek, když někdo přijde, mám čas. A pokud nikdo nechodí, tak si můžu dělat úkoly dopředně. Sedím, čekám na konzultace, je úterý, a dělám si klidně práce ze středy. Další den ráno, kdy pak zpracovávám ToDo si buď úkoly přeplánuji, a nebo do uvolněného místa něco nového upřednostním.

Nejdůležitější je maximálně jeden hlavní úkol dne a tím hned začít. Někdo si dává i dva, ale jakmile se vám někde něco nepovede dle plánu, jste zbytečně ve stresu. A zamakat nad plán, můžete kdykoliv – maximálně vám někdo poděkuje, ale určitě na vás nebude křičet, že jste něco neudělali dle plánu a v termínu.

Zatím všichni, kterým jsme poradil, aby si dávali úkoly do svého kalendáře, si tento postup pochvalovali. Budu rád za jakékoliv názory, pokud to někomu nefunguje, nebo funguje jinak.

Nenechat se vyrušovat

Klid je potřeba. Od narození dcery jsem se sice naučil určitě zvukové frekvence a opakující se tóny ignorovat, ale ne každý má to štěstí – jednak že už má potomka, ale hlavně, že se naučí ignorovat tóny. Ne vždy je možné mít klid na práci – člověk musí být dostupný lidem, konzultovat, řešit, apod., to je jasné. Ale občas je potřeba dělat na něčem, co klid potřebuje. Někdy stačí sluchátka bez hudby, jindy s hudbou a jindy zase nestačí samostatná kancelář, ve které je klid a nikdo vás neruší. Prostě někdy i klid není vše, když je špatná nálada a den. Je potřeba být v klidu a nestrestovat se a domluvit si s okolím pravidla hry. Jsme přeci lidi a základ všeho je komunikace.

Pokud něco složitého analyzuji a jsem do toho ponořen skoro jako v maximálním stádiu meditace, je skutečně prima, když na mě někdo u mého stolu vybafne: „Poslal jsem ti mail, tak až budeš mít čas, tak se na to podívej, ale vůbec to nespěchá“. V tu chvíle se vám celé přemýšlení zhroutí jako domeček z karet. Toho člověka byste i v sebeklidnějším stavu nejradši fyzicky nebo verbálně napadli, ale to vám stav mysli zpět nevrátí, ba naopak. Takže můžete začít znovu. Mnoho lidí, kteří si tím neprošli, toto nechápe – díky tomu, že jsem začínal jako vývojář/analytik, toto velmi dobře chápu a respektuji. Je ale těžké naučit okolí spolupracovat.

Když na něčem pracujete, ideálně všechny rušivé elementy vypněte – dle okolností a vašich možností – telefon, mail, Skype, v podstatě všechny IM služby, apod. Zmeškané hovory a zprávy vyřešíte najednou až bude úkol hotov. Nejste přeci jediní, kdo dotyčnému mohou pomoci, jen si kolikrát nechce umět poradit. Uvidíte, kolik záležitostí se „vyřeší samo“ tím, že nebudete k dispozici. Lidé si vystoupí ze zóny komfortu

Ráno – kvalita celého dne

V klidu v předstihu vstát, rozhýbat se a hlavně se nasnídat. Kávu až tak v osm, vstávám lehce po páté. Dřív je kafe zbytečné, a není dobré to s ním přehánět. Jednu dobu jsem ho už pil na chuť, a pak, když jsem potřeboval trošku probrat, musel jsem sáhnout po něčem silnějším – Monster!!

Sám vím, že když se ráno necítím dobře – špatně jsem se vyspal – nebude to úplně prima den. A je tak potřeba hned po ránu udělat vše možné pro to, aby se ten stav změnil. Dobrá snídaně v klidu, nebo procházka, skutečně pomůže. Určitě nedoporučuji snídat s novinami nebo mobilem – člověk se vytočí ještě víc. A co úplně zakazuji je po probuzení vzít do ruky mobil a hned se dívat jaké maily přišly v průběhu noci. No, a kdo je fakt sebevrah, a v noci se třeba probudí žízní, tak se podívá na maily ještě v noci, aby do rána nervozní nemohl usnout a přemítal si v hlavě všemožné katastrofické scénáře.

Vstávejte brzy a choďte dřív domů. V práci jsem mezi prvními lehce před sedmou, domů jezdím ve čtyři odpoledne. Chci být s rodinou. Telefony zvedám když je potřeba a je to ještě vhodné, a když se mi chce (a to je docela často), rád si k práci třeba ještě poté, co dům usne, na hodinku sednu. Nikdo mě k tomu nenutí a můj plán s tím nepočítá – díky tomu nejsem ve stresu.

Nestresovat se

Stres je zbytečný a ničemu ani nikomu zpravidla nepomůže. Pokud budete alespoň z části dodržovat co jsem zde popsal, míra stresu se vám sníží. Ano, někdy se stres dokonce i hodí, a je vítán, ale skutečně jen občas Minimálně je nesmysl stresovat se kvůli termínům, když už si umíte vše dobře naplánovat.

Ne

Nepřebírejte na sebe zodpovědnost jiných. Naučte se říkat NE! Často se mi stávalo, že jsem dodělával za jiné, ti pak byli chválení, ale svoji práci jsem nestíhal. To, že byli chváleni, za práci jiného, to mi až tak nevadilo, i když to není správné, ale to, že jsem byl kárán za to, že nemám své hotové, mi vadilo moc. Přehodnotil jsem a začal fungovat jinak.

Zkuste to i vy.

V komentářích pod článkem uvítám vaše reakce.

The post Organizace dne – jak být efektivní appeared first on Tomáš Kavalek.

Protože již v eBRÁNĚ nepracuji, není obsah toho článku nijak aktualizován. Pokud chceš pracovat v eBRÁNĚ, tak se jim určitě ozvi, nebo se podívej na jejich kariérní stránky. Já nyní pracuji ve Weboně, což je malá firma se sídlem v Kostelci nad Orlicí — pokud nechceš pracovat v eBRÁNĚ a chceš pracovat ve Weboně, tak se mi určitě ozvi.

Programátor v eBRÁNĚ – chceš jím být?

Urgentně hledáme muže a ženy na pozici programátor. Pokud jimi jste a nebo víte o někom ve vašem okolí, kdo se výborně orientuje v PHP, MySQL, JavaScriptu, a dalších moderních technologiích, dejte vědět. Není nutné omezovat se pouze na Pardubice, Hradec Králové, Chrudim, Prahu a jiná města poblíž našich poboček. Poradíme si s pracanty z jakékoliv části zeměkoule, tedy hlavně v případě, že máte návyky na tzv. home office. Neváhejte mě kontaktovat v případě jakýchkoliv dotazů ohledně této pozice.

Ozvěte se mi na můj pracovní e-mail a domluvíme se na následném postupu.

Další pozice

Hledáme specialisty online marketingu a obchodníky.

Pokud vás zajímají i jiné pozice, na které hledáme vhodné kandidáty, podívejte se do sekce kariéra.

O společnosti

Tým eBRÁNA od roku 2003 udělal hodně práce. Významné firmy nám daly důvěru v prosazování jejich marketingových strategií na internetu. Ve spoustě věcí, co eBRÁNA dokázala, je v České republice výjimečná. Toho si pravidelně všímají média i odborná veřejnost.

Motto „Staňte se součástí zákaznické rodiny eBRÁNA“ vyjadřuje odhodlání budovat skupinu spokojených zákazníků, kteří díky komplexním a kvalitním službám společnosti eBRÁNA budou trvale realizovat svou konkurenční výhodu a dlouhodobě dosahovat vedoucího postavení na jednotlivých trzích.

eBRÁNA je v současnosti jedna z největších společností nabízejících webová řešení v České republice. Za dobu své existence spustila více než 3 000 webových projektů. Toto číslo je opravdu úctyhodné a žádná jiná společnost se něčím takovým nemůže v České republice pochlubit.

Díky takovému množství spuštěných projektů neustále získáváme nové znalosti a zkušenosti, které dále aplikujeme u našich klientů. Podařilo se nám vyvinout unikátní způsob tvorby webových projektů, který je v našem oboru jedinečný. To nám pomáhá nabízet precizní, smysluplná a cenově dostupná webová řešení živnostníkům, malým a středním firmám, ale i nadnárodním korporacím.

eBRÁNA v číslech

• 3000 – vytvořených webových prezentací, eshopů a systémů pro realitní kanceláře
• 99 % – zákazníků s námi spolupracuje déle než 2 roky
• 110 – pracovníků (marketérů, grafiků, programátorů) v týmu eBRÁNA
• 9 602 551 – tolik potenciálních zákazníků přivedla služba Internetový marketing na weby našich zákazníků za poslední rok

The post Buď programátor ve společnosti eBRÁNA appeared first on Tomáš Kavalek.

V minulém díle jsem popisoval jaká byla cesta na Ålandy. V tomto se podíváme pod pokličku prvnímu chytání, počasí, které nám skutečně „nepřálo“, a tomu, jak všichni uposlechli kolik jídla si máme vzít s sebou. Tak hurá na lov štik.

Na co jsem zapomněl při psaní o cestě tam

Samozřejmě jak to tak bývá, když se člověk snaží co nejlépe něco popsat, a navíc to co nejdříve publikovat, objeví se nějaký šotek, či podobný problém. Zapomněl jsem na důležitou věc. Ještě v Rostocku je obchod, tuším že dánský, kde se dá nakoupit spousta cukrovinek, lihovin a cigaret – takové duty free. Karel si tam koupil malý pytlík (1 kg) lékořicových bonbónů ve tvaru kočičky. Všichni účastníci jsme slušně vychovaní, takže jak můžete očekávat, Karel nám nabídl.

Neodmítl jsem a jednu kočičku jsem si vzal. Koušu a koušu, když najednou plivu cosi z úst ven a komentuji směrem ke Karlovi: „Kájo, co to je za vole humus, vždyť do toho ty prasata sypou ňáký železo.“ a podávám mu kus železa v dlani. Karel s ledovým klidem kupce, který ví, že si koupil skutečně kvalitní dánské bonbóny odvětil: „Hmmm, to je ale tvoje plomba!“ Skutečně, byla to plomba, takže začátek dovolené – asi 8 hod po odjezdu z domů – bomba. Co teď?

Koukám do zpětného zrcátka a zkoumám poškození (technicky řečeno). Kolemjdoucí si museli myslet, že jsem možná i trošku nemocný, když jsem s pusou otevřenou na maximum a pod různými úhly civěl do zrcátka asi deset minut. Nakonec jsem zjistil, že to byla plomba vskutku speciální – sice měla rozměry cca 2x2x2 mm – ale nijak mi nechyběla. Zakrývala otvor ve stoličce, který na dně neměl obnažený nerv. Zhodnotil jsem, že to přežiji.

Protože po chvilce „googlení“ jsem zjistil, že moje cestovní pojištění toto neřeší a ve všech severských zemích je 100% spoluúčast Tu díru tam mám už tři týdny a budu ještě čtyři mít, protože doktor dříve nemá čas.

První chytání

I přes veškerou cestovní únavu musíme jít po příjezdu na ryby. Je něco po čtvrté odpolední místního času, když dorážíme do kempu. Jsme jako hokejový tým na mistrovství světa – nikdy jsme spolu nehráli, ale přesně víme, co máme dělat. Jeden vyrovnává veškeré jídlo a pití, druhý vynáší tašky a kufry s oděvy, třetí třídí rybářské věci do různých koutů chalupy tak, aby každý měl vše potřebné po ruce. A čtvrtý, ten to fotí. No, můžete jen hádat, jaké jméno se pod jakým číslem skrývá

Nejdůležitější pro úspěch celé akce je sestava – to platí všude, tedy myslel jsem si to, a některé exempláře mě přesvědčili, že tomu tak není, ale o tom až dále. My jsme čtveřice, která prostě funguje. Máme najetý takový malý komunismus – zní to hnusně, ale s úsměvem to význam má – Všechno všech. Prostě každý měl za úkol něco vzít – jídlo, pití, nějaký ty cukrovinky, ingredience na jídlo, a další věci, co se hodí k přežití (rozuměj zahnání hladu). Jeli jsme letos na pobyt o dva dny delší nežli vloni, a s ohledem na to, že jsme v loňském roce domů dovezli nějaké zbytky, řekli jsme si, že vezmeme úplně to samé a díky dvěma dnům navíc to vyjde.

Když jsem to tak vykládal a potkal šest vysočin, osm smažáků, šest šišek sekané, osm bochníků chleba a šest kilogramů brambor, začal jsem si říkat, že se někde stala chyba Jak to nakonec dopadne, se jistojistě dozvíte.

Po vyložení a urychleném postavení nezbytných prutů – to je pro každého jeden k lovu nástražných rybek na masné červy (ty jsme měli v lednici mezi jídlem, jsou děsně mírumilovní, dokud se neohřejí) a druhý na lov štik právě na nástražnou rybičku. Více není potřeba.

Mezitím ještě dochází paní domácí – Erja – a předává nám instrukce, mapu revíru a číslo lodě, za kterou ještě platíme 50 EUR – každý večer nám pak doplní palivo do desetilitrové nádrže.

Kolem páté hodiny tak vyrážíme na vodu. Nejprve lovíme nástražné rybky – ideálně sledě, ale těch je málo – nemáme vybavení, abychom našli nějakou jámu, kde se sledi drží, takže se musíme spokojit s menšími. Mezi nástražné ryby se tak dostávají i cejni, okouni a plotice. Když jich máme dostatek, v plastikové bedně v lodi, vyrážíme na lov do našeho oblíbeného místa.

Je to docela dálka, cca 2 km, což na loďce s motorem, na kterém je napsáno, že má 4 koně, ale dle mého soudu tak 2 osly, takže loď maximálně 4 osly – včetně posádky – trvá cca třicet minut.

Počasí nám sice první den nepřeje, je horko těžko sedm stupňů, ale svatý Petr nám dopřál. Už první den chytáme pěknou „osmdesátpětku“.

Bohužel, štiky nejsou ještě pořádně vytřené, a tak se za potravou moc neženou – je to tak jediná ryby, kterou tento první večer chytáme. Nejen naše loď, ale obě. Zpravidla budu popisovat vše z pohledu naší lodě, protože to, co se dělo na druhé lodi vím jen z vyprávění, a o to méně si to pamatuji, když jsem to nezažil. Noci jsou zde krátké, Slunce zapadá pozdě a v noci není pořádná tma, tak, jak ji známe z domů. A tak chvíli po západu Slunce, což je přibližně kolem jedenácté, vyrážíme domů (po dobu pobytu používáme slůvko domů ve významu kempu).

Večer po prvním lovu probíhá dle očekávání, jedno, maximálně dvě piva, jednu slivovičku, a spát. Ráno nebudeme vstávat nijak brzy, jako v následujících dnech, ale v sedm, i tak to bude náročné. Všichni se těšíme do postele. Vyhlídky na počasí podle předpovědi nevypadají moc dobře a co hodinu se mění, takže jdeme spát s tím, že se necháme ráno překvapit.

Ráno jsme byli překvapení, a to doslova. Mlha, jako kdyby ji vařil vodník Kebule. Viditelnost asi tak 20 metrů, jak při cestě v sedm na místo, tak i v devět zpátky. Po roce to byla zajímavá cesta zpět do přístaviště (k molu), kde je asi dvěstěmetrový úsek vytyčený kolíky v šířce cca tři metry, jinak bychom poškodili v lepším případě jen motor, v horším i loď. Průjezd jsme hledali dlouho a těžko – hold mlhovky na lodi nejsou. Díky mlze se nám ale naskytl zajímavý pohled a tím i fotky.

V odpoledních hodinách se již počasí umoudřilo a nabídlo nám azurové nebe, takže jsme zkusili i jinou techniku lovu – přívlač. Některým okounům se naše nástrahy tak líbili, že si jich ani nevšímali, a nechávali se jen tak chytat za hřbetní ploutve

Plechovka plzně slouží pouze jako zarážka, nikoliv jako držáček, jak by si mohli někteří myslet.

Tímto bych tento díl uzavřel, aby nebylo čtení příliš dlouhé – je pořád na co vzpomínat a kdybych to měl vyprávět, dalo by to tak na dvě hodiny – musím se krotit, takže pokračování zase někdy příště.

The post Lov štik na Ålandech – První dny (2. díl) appeared first on Tomáš Kavalek.

Již potřetí v řadě jsme na přelomu dubna a května vyrazili navštívit finské Ålandy na lov štik. Nejsme žádní masaři, jde nám převážně o rybářský zážitek a relax. Vyrazili jsme ve čtyřech, jako zatím pokaždé, a to v loňské sestavě – Marian, Karel, Petr a já. V několika příspěvcích bych se rád podělil o zážitky z „dovolené“. V tomto vzpomenu na cestu tam.

Cesta tam

Cesta tam je docela zběsilá, tedy aspoň pro takové lidi, co jezdí denně maximálně 50 km do práce. Patřím mezi ty otrlejší, ale i tak to není úplně procházka růžovým sadem. Po cestě jsou dva trajekty – první z Rostocku (Německo) do Trelleborgu (Švedsko), a druhý z Kapellskäru (Švédsko) do Mariehamnu (Ålandy).

Z domů do Rostocku to máme nějakých 733 km – což lze odhadnout na 7 hod jízdy. Na takovou vzdálenost je dobré si dát rezervu, a když trajekt odplouvá v 16:30 (kde stačí být tak 30 min předem) si dát raději 2 hod rezervu a ještě počítat s pár zastávkami na toaletu (občerstvovat se můžeme za jízdy v autě). Takže jsme vyrazili v sedm hodin – už v Praze se nám rezerva hodila, protože jsme na D11 stáli daleko před Shellkou. Příjezd do Prahy byl totálně ucpaný z důvodů stavebních úprav na Černém mostě. Po více jak hodině se nám podařilo dostat do míst, kde rovně vede cesta směrem do IKEA a protáhnout se Prahou touto částí – pak už to směrem na Ústí šlo (když jsme se otočili u Makra, protože od OC Černý Most se nedá napojit). Počasí na cestu ideální – 12 °C, lehce pod mrakem. Další komplikace jsme již nezaznamenali.

Trajekt připlouvá do Trelleborgu kolem 22:30 – věřte, nebo ne, ale těch šest hodin trvá nekonečně dlouho. Vloni jsme jeli se společností Stena Line, to byl větší trajekt i s prostory pro zábavu, letošní plavba s TT Line se však dala srovnat s jízdou v nákladním vlaku. Nemá moc smysl si brát kajutu, čím víc se blížíme na sever, tím déle je vidět, takže se stmívá až tak kolem 21:30, a spát se nám samozřejmě nechce. Posedáváme tak v restauraci, probíráme plány a popíjíme jedno pivo – nikdo nechce přijít o „papíry“. Když jsme u toho řidičského průkazu, tak jen perlička z loňska – to kolega až na trajektu (do té doby v rámci cesty na sever neřídil) zjistil, že má řidičské oprávnění tak trošku propadlé

Po sjezdu z trajektu ve Švédsku jsme hned padli do oka místním policistům – cestujeme totiž VW Caravelle, což je zjevně ideální vůz na ilegální transport uprchlíků. Vše proběhlo v pořádku a dopadli jsme dobře. Mnohem lépe, a to už trošku předbíhám, než naši jedni kolegové (neznáme je, ale jeli do stejného kempu jako my), kteří museli vůz na švédském území dvakrát vyložit a naložit – nepříjemné.

Trajekt z Kapellskäru odplouvá ve 12:30, což je docela špatně. Máme před sebou totiž 760 km, které se dají zdolat za necelých 8 hod – maximální povolená rychlost ve Švédsku, až na výjimky, je 110 km/h. To značí, že budeme na místě už v 06:30, a pak šest hodin čekat. Strašná představa – v loňských letech jsme také čekali, ale nebylo to tak hrozné. To je tak, když se mění jízdní řád. Při představě čekání, s unavenýma očima po noční jízdě, v přístavu, jsme v půlce cesty, ještě před jezerem miniaturních rozměrů s názvem Vättern, na 3 hodiny zastavili a spali. Jak je Caravelle velké auto, pro osm lidí, a to jsme jeli bez zadní řady sedadel, kvůli zavazadlům, tak spát se v něm na zadních sedačkách v sedě fakt nedá. Už nikdy!

Noční jízda Švédskem, hlavně okolo jezera, byla stejná jako v loňských letech – maximálně 4 °C – ideální. Když jsme se blížili ke Stockholmu, teplota atakovala bod mrazu – což na nových, týden starých, letních gumách, bylo prima. Pronesl jsem, že dokud není sníh, tak to nevadí, a kde ten by se tu vzal – bylo sucho. Na 100km cestě ze Stockholmu do Kapellskäru už bylo vše jinak. Teplota sice stoupla na 1 °C, ale… začalo sněžit, a to vcelku hustě – viditelnost byla rázem tak 50 m. To už jsem tak klidný za volantem nebyl

Kolem půl desáté jsme dorazili do přístavu a čekali na další trajekt. Probíhá další várka dospávání na „anatomických“ sedačkách – určitě bych se mohl živit i jako kouzelníkův asistent a spát třeba v krabici a pak se nechat rozřezat. Naloďujeme se a odplouváme. Nemohu opomenout snídani formou švédských kuliček, z toho už jsem si za ty roky udělal tradici Cesta trajektem do Mariehamnu trvá přibližně dvě hodiny. Ålandy jsou však v jiném časovém pásmu, takže nepřiplouváme ve 14:30, ale v 15:30 místního času.

Do kempu nám zbývá 25 km, nikdo už nechce nic jiného vidět, než kemp, vybalit, jít na lov štik – alespoň na hodinku, dvě – a pak upadnout do kómatu po téměř dvoudenní cestě na lůžko v naší útulné chaloupce. Ono se o ničem jiném, alespoň řidičům, nezdá – Karel odřídil cca 300 km ve Švédsku, já zbytek.

Jak to bylo s lovem, vařením, kdo chytil největší rybu, jaké bylo počasí, co jsme si vezli v autě navíc a nikdo jiný to neměl, a jaká byla cesta domů? To vše se dozvíte v následujících příspěvcích, které budu přidávat.

The post Lov štik na Ålandech – Cesta tam (1. díl) appeared first on Tomáš Kavalek.