Konečně jsem se dokopal k tomu rozjet blog!
Trvalo mi to docela dlouhou dobu, ale blog je na světě. Je to dáno tím, o čem zde budu velmi pravděpodobně v budoucnu psát – a nejen o tom.
Člověk neustále věci odkládá, protože má pocit, že jsou důležitější, které musí vykonat. Je otázkou, jestli se jednalo o prokrastinaci, či nikoliv – já si osobně myslím že ne, ale to záleží na úhlu pohledu. Nebylo to jako kdysi na vysoké škole, kde jsme měli nejlépe uklizený pokoj právě v období zkoušek. To proto, že jsem se prostě nechtěl učit, a tak mi i taková činnost, jakou uklízení pokoje bylo, a asi i je, přišla prostě skvělá – pořád lepší než se učit. U blogu to bylo jiné – to jsem pořád vytloukal prací – neustále jsem si vsugerovával, že musím udělat ještě tohle, a ještě tamto, a pořád dokola, než jsem si jednoho dne řekl „dost“. Vždyť já vlastně nedělám svoji práci, ale dělám práci za jiné, kteří ji nedělají, a pak logicky nemám čas na sebe a svou rodinu – den má přeci jen 24 hodin a spát je potřeba. Už dávno nejsem ve věku, kdy jsem spal až tři hodiny denně, přišlo mi to děsně cool a necítil jsem se vyčerpaný, teď už to je jinak – nejsem nijak starý, ale i v těchto letech jsem životem opotřebovaný – plus mínus asi tak, jako kdokoliv průměrný v tomto věku.
Dříve jsem blogoval a nebo psal příspěvky na pokračování (ne úplně pravidelně, a nebo ne nijak dlouho) na serverech root.cz, abclinuxu.cz a idnes.cz. Nyní bych rád využil pro blog hlavně svého webu, kde po několik let běžela jen statická stránka s odkazem na můj Twitter.
Teď už jen doufám, že se mi podaří dostát všech závazků, které jsem si sám k sobě učinil, a budu zde pravidelně něco psát. Ono, pro mě to je taková terapie, takže to spíš píši pro sebe, než pro čtenáře (i když ti jsou samozřejmě vítáni) – je to prostě jiné než psát v práci maily, nebo analyzovat kód, programovat atd.
Hlavně si chci zkoušet díky tomuto blogu více pracovat s WordPressem, jeho doplňky, šablonami – sem tam si něco napsat svého, pomoci komunitě s překladem – baví mě to.
A co hlavně – člověk se pořád učí novým věcem a vystoupí si tzv. ze „zóny komfortu“.
